Muži versus Ženy. Opravdu?
Tento článek byl nejprve zamýšlen jako součást textu „Pro muže“, nakonec jsem se rozhodla jej publikovat samostatně. Ponechala jsem však původní znění a zachovala tak i oslovení mužů z pozice ženy.
Čím vlastně v současnosti procházejí ženy? Ženy prožívají zásadní změnu. Berou si zpět svou sílu a nacházejí samy sebe. Svět, kde vládli muži s potřebou ženy ovládat a kontrolovat, už mizí. Tuto přeměnu nelze zastavit. Abychom z této změny mohli vyjít společně, muži a ženy jako partneři, je třeba odložit stará paradigmata, pustit k vodě machistické postoje, složit zbraně a vykročit si navzájem vstříc.
My ženy se postupně učíme krotit svůj vztek, poznáváme svou sílu, užíváme si svou divokost, pomalu přestáváme s muži soutěžit a otevíráme mužům mnohem vědoměji a v důvěře svá srdce.
Jako žena vnímám, že míč se postupně dostává na mužskou stranu hřiště. Cítím, že je na čase, aby v sobě muži našli svou odvahu – odvahu vstoupit na pole ženy – tentokrát své vnitřní ženy.
Stejně jako ženy, i muži přišli o svou sílu. Ignorace Animy a její potlačování se zrcadlilo navenek. Muži dlouhodobě vtrhávali na pole žen, bez respektu a často bez pozvání. Mužská vnitřní žena neměla dostatek prostoru, aby chránila muže před jimi samotnými, natož aby se starala o blaho reálných žen. Anima projevovala svou krutost, když v žárlivosti a touze po pozornosti dychtila po tom skutečné ženy pokořit. A tak se muži sami připravovali o svou sílu, když jí plýtvali na ovládnutí ženského světa.
Situace nebyla udržitelná navěky, a tak, jakmile se objevily trhliny v mužském světě, ženy se chopily šance a začaly vzdorovat. Proti slábnoucím mužům použily jejich vlastní zbraně, aby je zahnaly do kouta. Popadly nože a začaly s nemilosrdnou kastrací. Tato dynamika vrhá stíny do dnešních dní (vždyť například volební právo si evropské ženy „vysloužily“ poměrně nedávno a na řadě míst světa stále není aktuální).
My ženy jsme dlouho toužily ukázat vám mužům, že naše předchůdkyně byly po staletí podceňované, že jako ženy jsme o mnoho schopnější, že bychom ve výsledku byly lepšími muži, než vy sami. Kolikrát moc dobře víme, kam bodnout, abychom zasáhly vaše nejslabší místo. Obávám se, že náš nezpracovaný vnitřní muž umí vás muže pěkně zkopat.
Opačný extrém je pozice služebnice, která se snaží všem zavděčit a zastat veškerou možnou práci, jen aby muž spatřil její hodnotu. Opět tak dochází ke kastraci a přebírání mužské síly na svá bedra, zejména když matky ukazují tento vzorec svým synům.
Ženy dnes nacházejí svou vlastní sílu. Naštěstí. Jakmile se žena usadí ve své ženské síle, tyto praktiky opouští. Nalézá důvěru sama v sebe i v muže. Odkládá mužské zbraně a přestává hrát hru na kočku a myš.
Po všech historických peripetiích je pochopitelné, že se mnoho mužů stále ještě tak trochu (někdy i hodně) děsí žen a všeho ženského. Nyní ale nastává čas stahovat si k sobě své kompetence, svou zodpovědnost, svou tvořivou moc, své pocity. V době, kdy jsme obklopeni stále více stroji, je ten pravý okamžik přestat být strojem a znovu se stát lidskou bytostí.