Krásný i omezující svět představ
Život je jak nekonečně se měnící hladina řeky.
To je jedna z lekcí, které se učím stále dokola.
Každý máme nějaké své stěžejní lekce, několik svých osobních témat, která se nám stále opakují v různých obměnách. Asi s nimi už přicházíme na svět, a možná si přicházíme právě pro tyto své Achillovy paty (člověk si někdy přijde jako mnohonožka), abychom si je naplno prozkoumali, pocítili a v tom lepším případě si alespoň jeden trn z některé z pat vytáhli.
Ke mně se neustále vrací téma představ.
Představy mohou být stejně tak tvůrčí jako omezující. Dokážou nám dát směr, pomáhají nám ujasňovat si záměr, jsou semínky, z nichž se tvoří realita. Se stejnou měrou se však umějí proměnit v okovy, které si sami nasazujeme, v bič, který nad sebou sami držíme. Hranice mezi těmito póly nebývá předem známá. V mém případě to znamená neustálou bdělost, neutuchající sebereflexi, neustálé zkoumání, zda jsem se již nepřehoupla přes onu pomyslnou hranici. A přesto se mnohdy znovu ocitám v okovech, aniž bych si toho v průběhu procesu všimla.
Věřím, že základní dovednost, jíž se mám v těchto opakujících se lekcích naučit, je rozvíjet své představy v lehkosti. Lehkost je pole, které je stvořené pro představy a kde by se měly představy odehrávat.
V lehkosti je svoboda. Je to přesně ta esence, která dotváří svět představ. Svět, kde se nestáváme svými vlastními otroky.
Co se stále učím? Je možné k něčemu přistupovat s nejhlubším respektem a přesto si uchovat lehkost. Představy mohou být více i méně konkrétní, ale i při té nejpodrobnější mapě, kterou si poctivě nakreslíme, nemůžeme uniknout životu. Životu, který je jako nekonečně se měnící hladina řeky. Co platí a funguje dnes, to nemusí platit a fungovat zítra.
Představy mohou být korytem, mohou být jednotlivými balvany v proudu řeky, ovšem to, jak se přes ně převalí voda, ovlivnit nedokážeme.
Učím se tedy nesoustředit se pouze na tvarování koryta a pokládání balvanů, ale ladit se i na vodu, která korytem protéká. Ve vodě je lehkost. A v lehkosti je svoboda.