Kdo jsem
Jmenuji se Ingrid Tůmová a narodila jsem se v Praze. Jsem autorka knihy Síla archetypů ženské duše a mystické novely z templářského prostředí Když se rozestoupí mraky.
Jsem umělecká a zvídavá žena, která ráda pluje do hloubek a vynořuje se s rozličnými poklady. Často se vrhám do neznámých vod a vidím cennosti i v drobnostech, které by možná jiní nechali ležet na dně.
Obohatilo mě studium umělecké VOŠ, religionistiky na Univerzitě Karlově i práce redaktorky a šéfredaktorky. Naprostým milníkem v mém životě však byla psychospirituální krize, která naplno odstartovala mou cestu k plnému prožívání života na úrovni duše, srdce i těla.
Mám za sebou roky duchovní praxe, vlastní individuální terapie a řadu seminářů od hlubinné psychologie po šamanskou cestu.
Věnuji se psaní knih, které si v současnosti rovněž sama vydávám, práci s archetypy, své rodině, hudbě pod uměleckým jménem Inanga a jakékoliv tvůrčí činnosti, která mě přibližuje k mému nitru a autentickému životu.
Zajímá vás víc? K následujícímu pročítání si pusťte celé mé album.
„Prožila jsem divoké a mystické období, které transpersonální psychologie nazývá psychospirituální krizí.
Stavy a události, které se naprosto vymykaly všemu, co jsem do té doby znala, zcela přestavěly můj život. Rozebraly mou duši na mikroskopické částečky, aby se mohla znovu složit dohromady. Jinak. Blíž mé vlastní pravdě.
Stanula jsem tváří v tvář svému vlastnímu Stínu. Prožívala jsem hrůzu natolik šokující, že mě paralyzovala. Zakoušela jsem pocit, že je mé nitro vyrváno z těla. Neovladatelný strach, že má duše odejde z tohoto světa a už nenajde cestu zpět. Že jsem ztělesněním zla. Že nejsem ta, za kterou se považuji.
Ovšem stejně tak jsem procítila spříznění se všemi bytostmi na tomto světě. Všeobjímající lásku a ujištění o jedinečnosti každého z nás. A radost, že nejsem ta, za kterou se považuji.
Díky této nevšední iniciační zkušenosti se mi po téměř nekonečném spánku, dlouhém až k nevydržení, konečně zeširoka rozevřela víčka. Rozpomněla jsem se. Má duše se ukotvovala ve své ženské přirozenosti a já stále častěji nacházela svůj vnitřní přístav.
Cesta k vlastní duši, jak jsem ji mnohokrát okusila já, byla prudká, až devastující. Avšak bylo stále jasnější, že mé prožitky mají mít širší dosah – až za mé osobní kompetence. Postupně se odkrýval hlubší smysl roků psychospirituální krize, jejíž pekelná zákoutí jsem prošla. Ona pouť neměla obohatit jen mou duši, ale barevnou, pestrou, žhnoucí ženskou duši světa.
Z temnoty nevědomí začaly prosakovat informace, sny, myšlenky i slova, která se slila v pramínek natolik čistý, že z něj mohou pít všichni, kteří jsou připraveni. Onen životodárný pramen totiž nepatří mně, zdaleka není v mém vlastnictví. Tato studnice pramení možná poblíž mé zahrady, ale rozlévá se dál a dál do všech stran a je k dispozici každému, kdo chce pít ze svých dlaní a je ochoten se namočit.
Svěřuji ženské duši zkušenosti z hloubi bohatého vnitřního života, z míst, které jsem navštívila, z příběhů, které jsem vyslechla i vytvořila, ze své dávné minulosti, jež sahá daleko za hranice současného života.
Vařím lektvar z pradávných vědomostí i z moudrosti kolující kolektivním nevědomím. Používám všechny léčivé ingredience, kterým jsem jen schopna se otevřít. Přimíchávám vlastní hořkosladké zkušenosti, všechny lekce, které mi život přinesl, všechna setkání, které mne obohatila i všechna příkoří, jejichž pomocí jsem se dostala opět blíže k poznání. Přidávám špetku originálního náhledu a starých pravd, a to vše nechávám probublávat pěkně pod pokličkou, dokud ji nemáte chuť nadzvednout i vy…“
A tak mi do života náhle vstoupila Inspirace v podobě archetypů. Začaly se mi odhalovat mé vnitřní postavy, energie, pohnutky, emoce, jimž jsem vtiskávala tváře. Tváře a podoby, jež jsou společné nám všem. Ženám i mužům. Nemusíme archetypy studovat, abychom jim v hloubi duše rozuměli. Nemusíme je složitě analyzovat, abychom je dokázali cítit a mohli s nimi pracovat. Můžeme si s nimi hrát, můžeme si přehrávat vnitřní příběhy.
„Nemusíme archetypy studovat, abychom jim v hloubi duše rozuměli. Nemusíme je složitě analyzovat, abychom je dokázali cítit a mohli s nimi pracovat. “